O zpěvu
Proč je zpěv návykový?
Umění zpívat je zázrakem, stejně tak jako je náš nástroj jedinečný. Nikdo z nás před zahájením výuky ani během ní neví kam až vedou jeho pěvecké schopnosti. Je to neustálé objevování sebe sama, s přibývající technikou se tělo při zpěvu uvolňuje tak aby tón mohl klidně a přesně procházet až k rezonančním místům.
Na těchto stránkách se budeme učit od začátku správně nasazovat a navazovat tony, formovat ústa a hrdelní svaly tak abychom se dostali přes hrudní lis k bráničnímu svalu a následně tón v patách ukotvíme. Především vysoké tony je třeba uzemňovat aby nezněli zavřeně (pištivě) ale abychom měli i při vysokém tónu pocit krásna.
V čem spočívá pěvecké umění?
Především v přesné znalosti vdechu a výdechu. Ve znalosti postavení hrtanu, formy nastavení nosu, jazyka a patra, tedy cest kudy má vzduch procházet. Dále ve znalosti funkce břišního svalstva a bránice, které tvoří výdechový tlak. Zpěvák by měl také vědět o svalech hrudního odporu, proti kterému je dech tlačen a městnán a odkud je zpěvákem za jeho kontroly veden cestou přes hlasivky. Dech pak kmitá na rezonančních plochách a v dutinách hlavy.
Dále toto umění spočívá v mimořádné pohotovosti a pohyblivosti všech částí hlasového ustrojí a v nekonečných jemnostech pohybových, při nichž by nemělo docházet ke změnám výslovnosti, které by narušovali krásu tónu.
Konečně pak ve velké síle svalstva celého hlasového i dýchacího ustrojí. Proto by neměla být opomenuta dennodenní práce s hlasem.
Hlasivky stejně jako celý aparát musí získat elasticitu a schopnost přesného nasazení. Nezapomínejte, že každý tón má svou vlastní přesnou trasu kudy prochází tělem, a kde vychází.
Pojďte tedy učit váš mozek těmto přesným tvarům tak, aby je co nejdříve dělal za vás, a vy jste nemuseli myslet na techniku ale na prožitek.
U zpěvu je vše jinak než při mluvení.
Na vysoké tóny se jde dozadu místo nahoru.
Vše je třeba zpívat přes nosové dutiny.
Hloubky se zpívají dopředu a hodně přes nos, aby zněli měkce.
Na vysoké tony je potřeba vytvořit v ústech a hrdle velké množství místa což při vytvoření v mluvené poloze zní hluboko.
Zabarvujeme tak vysoké tóny aby zněli kulatě a plně.
Je třeba otvírat hrdlo.
Je třeba používat brániční oporu.
Je třeba myslet na to co zpívám.